Barevné korekce
Jestliže
spektrální citlivosti určují, jak určitý film zaznamenává RGB světlo, barevné
korekce řídí sytost a barevný tón záznamů, které ve výsledku vznikají. Při
kopírování negativu by každé barvivo mělo odečítat (pohlcovat) světlo doplňkové
barvy a jen toto světlo. Čím více je dané barvy na originální scéně, tím více
doplňkového barviva se vytváří na filmu. Jasný červený obraz by měl například
vytvořit v negativu hodně azurového barviva a jen azurového. Čím vyšší je
hustota azurového barviva, tím méně červeného světla propustí. To se ale
nestává. Azurová vrstva také nežádoucím způsobem částečně pohlcuje modré a
zelené světlo. Znamená to, že azurová vrstva sice pracuje, jak bylo zamýšleno a
řídí průchod červeného světla, ale také vykazuje nežádoucí efekty snižováním
propustnosti pro zelenou a modrou. To způsobuje nežádoucí posuny v sytosti a
barevném tónu všech barev. Podobný problém je i u purpurové vrstvy. Tyto
nežádoucí absorbce způsobí znesycení a znečištění barev. Problém se nazývá
“mezivrstvový - meziobrazový jev”. Lze
jej korigovat pomocí dvou typů složek - Barevných maskovacích složek a Složek brzdících vyvolávání
|
|
